Češi předběhli Evropu o více než 220 let. Klaret zařadil lanýž mezi houby už kolem roku 1360
Na den přesně po roce opět Český lanýž Asociace přepisuje evropské dějiny lanýžů. Dne 4. září 2025 přinesl historický objev Českého lanýže Asociace České republice nejstarší známý doklad pravého lanýže v křesťanské Evropě. Dnes přicházíme s dalším objevem: český učenec předběhl evropskou vědu o více než dvě století.
V roce 2025 jsme zveřejnili objev zápisu mistra Klareta z doby kolem roku 1360, který doložil znalost pravého lanýže v českých zemích. Až do současnosti se v prověřovaných evropských pramenech nepodařilo najít starší záznam o pravém lanýži, a Česká republika tak má dnes, zdánlivě překvapivě, delší doloženou lanýžovou historii než například Francie nebo Itálie.
Přesně o rok později, 4. září 2026, přichází Český lanýž Asociace s dalším objevem. Tentokrát zasahuje přímo do dějin evropské mykologie a zároveň přináší možné vysvětlení, proč je mimořádně dlouhá česká lanýžová historie vlastně přirozená.
Po tisíce let se lidé dohadovali, co lanýž vlastně je. Představy, že je dítětem blesku nebo jakýmsi půdním mozolem či výrůstkem země, byly zcela běžné.
Odborná literatura opakovaně uvádí, že prvním učencem, který správně rozpoznal lanýže jako houby, byl italský lékař a botanik Andrea Cesalpino ve svém díle De plantis libri XVI z roku 1583.
Český lanýž Asociace tak dnes 4. 9. 2026 opět musí opravit a přepsat dějiny.
Klaretův Glosář dokazuje, že český učenec zařadil lanýž mezi houby už kolem roku 1360 — tedy o neuvěřitelných více než 220 let dříve.
Protože nejsme profesionální historikové, stejně jako loni jsme požádali o prověření našeho zjištění státního archiváře Jaromíra Tlustého, kterému velmi děkujeme za podporu, konzultace i ověření zjištěného.
Mistr Klaret a 39 hub
Bartoloměj z Chlumce, známý jako mistr Klaret, patřil k nejvýznamnějším českým učencům doby Karla IV. Kolem roku 1360 sestavil rozsáhlý latinsko-český Glosář, jehož cílem bylo vytvořit českou odbornou terminologii pro tehdejší poznání světa.
Samotný zápis je stručný, jak lze od latinsko-českého slovníku očekávat. V části Glosáře věnované houbám stojí vedle sebe latinské a české pojmenování:
Undo lanyss
Tedy lanýž.
Jenže kolem tohoto jediného slova se nachází něco možná ještě překvapivějšího. Klaret zde zaznamenává 39 českých pojmenování hub. Odborná literatura tento mimořádný rozsah Klaretovy houbové terminologie potvrzuje; právě jeho Glosář představuje jeden z hlavních pramenů poznání středověkých českých názvů hub.
Čechy — houbařská velmoc 14. století?
Jaká ale byla situace v ostatních evropských zemích? Byla taková znalost hub obvyklá?
Klaret byl vzdělaný evropský učenec a při tvorbě svých děl čerpal také z významných zahraničních přírodovědných autorit. Nabízela se proto jednoduchá možnost: nemohl svou znalost hub prostě převzít z běžné evropské literatury? Právě tyto otázky jsme si pokládali a pokusili jsme se na ně najít odpověď.
Při srovnání písemných pramenů 14. století se však začal objevovat velmi zajímavý obraz.
Rozdíl byl obrovský, proto jsme využili možnost provést ještě přesnější kontrolu.
Německo 1350 versus Čechy 1360
Německý učenec Konrad z Megenbergu dokončil kolem poloviny 14. století své slavné Buch der Natur.
Časově jde téměř o současníka Klareta. Navíc oba autoři vyrůstají ze stejného evropského encyklopedického prostředí a oba mimo jiné čerpají z díla Tomáše z Cantimpré.
Konrad přitom houby rozhodně neignoruje. Ve svém díle popisuje například smrž a velmi charakteristicky také červenou houbu s bílými skvrnami — muchomůrku červenou.
Pravý lanýž však neuvádí.
Historik mykologie Sebastian Killermann při rozboru Konradova díla tuto skutečnost dokonce výslovně konstatoval:
"Die Trüffeln führt er nicht an."
Tedy:
"Lanýže neuvádí."
A právě zde začínají jednotlivé stopy zapadat do sebe.
Konrad kolem roku 1350 zachycuje pouze několik hub.
V tomto kontextu o to více vyniká, že přibližně deset let později zaznamenává Klaret v českých zemích 39 houbových pojmenování. A mezi nimi lanýž.
To je mimořádné a podle nám známých údajů jsme ani v ostatních prověřovaných evropských pramenech 14. století nic ani vzdáleně srovnatelného rozsahem nenalezli.
Vše začalo dávat smysl
Dosud mohl Klaretův lanyss vypadat jako šťastná náhoda. Jeden mimořádný zápis, který se z neznámého důvodu objevil právě v Čechách.
Jenže 39 názvů hub mění celý kontext.
Lanýž se neobjevuje v prostředí, které o houbách téměř nic nevědělo. Objevuje se u autora, který zaznamenal na svou dobu mimořádně rozsáhlou houbovou terminologii.
Lanýže na Karlštejně L.P. 1424
Krásné doplňující svědectví poskytuje účetní kniha hradu Karlštejn z roku 1424.
Ta se dochovala do dnešních dnů v majetku Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a je uložena v Archivu Pražského hradu. Oběma institucím velmi děkujeme za možnost seznámit se s jejím originálem.
Je v ní unikátní záznam, podle něhož jistý Hanušík přinesl hradnímu správci lanýže a obdržel za ně tři groše.
Ze stručnosti zápisu lze předpokládat, že lanýže nebyly něčím neobvyklým, co by bylo nutné v účetní knize zvlášť vysvětlovat.
A záznam zároveň ukazuje, že měly vysokou hodnotu. Tři groše představovaly částku srovnatelnou s přibližně celodenním výdělkem kvalifikovaného řemeslníka té doby.
Příběh, který ve skutečností začíná daleko před rokem 1360?
Klaretův zápis už není jen dokladem znalosti lanýžů v středověkých Čechách a první známou zmínkou o lanýži v křesťanské Evropě.
Ukazuje něco podstatně většího.
V českých zemích existovala kolem roku 1360 mimořádně rozvinutá znalost hub. A právě v tomto prostředí byl pravý lanýž jednoznačně zařazen mezi houby v době, kdy se evropská učená tradice ještě po další staletí potýkala s představami o lanýžích jako podivných výrůstcích země, kořenech či organismech nejasné povahy.
Andrea Cesalpino dospěl k zařazení lanýžů mezi houby roku 1583.
Mistr Klaret to udělal o více než 220 let dříve.
A právě bohatství české houbové terminologie nám možná poprvé vysvětluje, proč k těmto překvapivým lanýžovým prvenstvím došlo právě v Čechách.
Je možné, že se nám v Českém lanýži nebo někomu jinému podaří v budoucnu objevit ještě starší evropský záznam o lanýžích než ten Klaretův z doby kolem roku 1360. Takový nález by však v tuto chvíli už jen posunul datum nejstaršího známého dokladu.
Na tomto příběhu je totiž mnohem pozoruhodnější, jak mimořádně rozsáhlá znalost hub je v českých zemích doložena už ve 14. století. Znalost, která nemá v Evropě obdoby. Možná právě tady začínáme vidět hlubší kořeny mimořádného vztahu Čechů k houbám, který přetrval až do současnosti. Národ, který se dnes sám s nadsázkou označuje za "národ houbařů", evidentně svou znalost hub nevytvořil až v posledních staletích.
Její kořeny, stejně jako kořeny české lanýžové historie, pravděpodobně sahají mnohem, mnohem dál než k roku 1360.
Jestli máte rádi historii, zvláště tu lanýžovou, už nyní vám můžeme slíbit další historické překvapení, které bude součástí naší již třetí lanýžové výstavy, kterou pořádá Český lanýž Asociace opět v Národním zemědělském muzeu v Praze.