Hospodářské noviny přinesly reportáž o historickém objevu Českého lanýže Asociace, který přepisuje dějiny evropské gastronomie. V Glosáři mistra Klareta z roku 1360 se objevuje nejstarší doložená zmínka o lanýži v celé křesťanské Evropě – o více než deset let dříve než ve Francii.  S laskavým souhlasem Hospodářských novin přinášíme celé znění článku.

Hospodářské noviny: Pochutnával si Karel IV. na Karlštejně na lanýžích a naučil je jíst Francouze?HN

Téměř přesně před 601 lety se k branám Karlštejna dostavil jistý Hanuš, který na královský hrad přinesl dávku lanýžů. O kolik hub se jednalo ani zda šlo o pravidelnou dodávku, nebo jednorázovou záležitost, nevíme. Jisté však je, že se tak stalo počátkem srpna 1424, jak dokládají dochované účetní záznamy hradu Karlštejn z let 1423 až 1434, uložené dnes v archivu Pražského hradu.

A také že Hanuš dostal za houby zaplaceno tři groše. "To odpovídalo dennímu platu stavebního mistra," nastiňuje tehdejší hodnotu gurmánské delikatesy Richard Beneš. Dnes se každopádně cena houby může pohybovat mezi 15 a 40 tisíci korunami za kilo.

Beneš stojí za společnostmi Český lanýž, laboratoří Český lanýž servis a také za pěstitelskou organizací Český lanýž Asociace. Několik posledních let se pokouší obnovit tradici pěstování lanýžů v Česku, což se mu postupnými kroky daří. V rámci toho usiluje i o osvětu a pátrá po historii hub v Česku, natáčí o lanýžích filmy a loni v Národním zemědělském muzeu zorganizoval také výstavu.

Při pátrání po podkladech pro její pokračování objevil i zmínku o Hanušovi. To ho vedlo k hypotéze, že zvyk konzumovat lanýže, které v Česku běžně divoce rostou, dnes jsou však přísně chráněné, mohl do Čech přinést římský císař a český král Karel IV., který je s Karlštejnem bytostně spojený.

Francie a vévoda z Berry

K této myšlence ho přivedla jiná středověká "faktura" z Francie, tedy země obecně považované za pravlast konzumace lanýžů. Dochovaný dokument dosvědčuje, že slavný francouzský šlechtic vévoda Jan z Berry poslal 4. září 1370 košík hub na královský hrad poblíž Paříže, a jde tak o nejstarší tamní zmínku o cenné pochutině.

Berry byl přitom synovcem Karla IV., a pokud houbu znal, je pravděpodobné, že si na ní mohl pochutnávat i jeho strýc, který nemalou část života strávil na francouzském královském dvoře.

"Hrbolatá" houba ve středověkém slovníku

Další objev Asociace Českého lanýže z letošního léta však přinesl zvrat a původní hypotézu naboural. V tuzemských záznamech se podařilo najít ještě letitější doklad o lanýžích, který je starší než nejstarší francouzský záznam.

Obsahuje ho Klaretův Glosář z let 1359 až 1365, a historii lanýžů v Čechách posouvá tedy ještě o šest desetiletí před karlštejnského Hanuše. A je tak nejstarším známým dokladem o lanýžích v křesťanské Evropě.

Glosář představuje v zásadě latinsko-český veršovaný slovník o 2658 verších, který v osmi kapitolách definuje terminologii z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. V části nazvané O jahodách a houbách, popisující také 39 druhů hub, je uvedeno i stručné heslo "undo : lanyss".

"To je neuvěřitelná zpráva," neskrývá nadšení Beneš, podle kterého to znamená, že lanýže musely být v Čechách v polovině 14. století běžně známé.

"Pokud se heslo objevilo v Glosáři, je pravděpodobné, že šlo o název, který lidé znali, nějakým způsobem s ním pracovali v obecné češtině i, řekněme, v té akademické," přitakává Jaromír Tlustý ze Státního oblastního archivu v Litoměřicích, kterého Beneš coby profesionála požádal o ověření.

Lanýže v dalších pramenech

Tlustý vysvětluje, že práce moderních archivářů neznamená hledání prastarých pergamenů v zaprášených skříních. Vzácné originální dokumenty uložené v archivech jsou širší veřejnosti těžko přístupné. Existují však četné opisy, které jsou nezřídka i digitalizované.

V případě Klaretova Glosáře jde třeba o takzvaný Prešpurský slovník z konce 14. století, ale i opis z roku 1926, které výrazy "lanyss" a "undo" obsahují. Undo přitom není latinský název pro lanýže – ten dnes zní tuber. Vychází však až z taxonomie 19. století, a Klaret jej tedy nemohl znát. Podle Tlustého si tak nejspíš latinský název s odkazem na povrch houby odvodil ze slova undossis, tedy hrbolatý.

V pozdějších archiváliích se lanýže objevují čím dál častěji. Pátrání však komplikují právě četné názvy, kdy není úplně jisté, zda autor myslí opravdu lanýže, či jinou houbu. Tlustý v pramenech ze 14. až 16. století objevil výrazy jako lanyž, lanayzz, boletus cervi lanyz či lanies undo fungus cervi.

Jelení hubka a další názvy

Například jeden z dochovaných dopisů z roku 1363, tedy ze stejného období jako Klaretův Glosář, obsahuje výraz jelení hubka. Ta byla podána nemocnému společně s theriakem (odtud pochází slovo dryák), považovaným za zázračný všelék.

Pramen z roku 1363 by tak potvrzoval teorii o běžném používání lanýžů na českém území v polovině 14. století. Beneš s Tlustým jsou však v tomto případě opatrní. Jelení houbou se totiž nazývaly i jiné druhy podzemních hub, a není tak zřejmé, jakou konkrétní měl který autor na mysli. Pokud tedy zároveň doslova neuvedl, že v případě jelení hubky jde o lanýže – jako třeba v Mattioliho herbáři z roku 1562, jedné z nejvýznamnějších botanických knih své doby – nelze to jednoznačně tvrdit.

Češi – učitelé Francouzů?

To vše ale vede k odvážnému obrácení původní domněnky – zda Karel IV. neseznámil s konzumací gurmánských hub běžně rostoucích v Čechách spíš Francouze než naopak. Zvlášť když synovec Karla IV. posílal košíky s houbami na hrad u Paříže až několik let poté, co se zmínka o nich objevila v českém Glosáři. "Samozřejmě je to jen hypotéza," zdůrazňuje Beneš.

Od středověku po současnost

Jisté je, že v 19. století byly lanýže na českém území obecně známé, sbíraly se, nebo přesněji "lovily". A také komerčně pěstovaly. Tradici přerušila až druhá světová válka a následně komunistický režim.

Richard Beneš spolu s manželkou Lenkou se ji snaží posledních devět let znovu oživit. Benešovi ve spolupráci s předním českým mikrobiologem profesorem Milanem Gryndlerem založili výzkumnou laboratoř a poblíž Prahy také první novodobou lanýžárnu.

Dalším zájemcům o pěstování dodávají sazenice stromů, na jejichž kořenech houby rostou. Vyvinuli zároveň genetickou metodu pro ověření, že se lanýžové mycelium na kořenech skutečně nachází, dodávají pěstitelům bakteriální roztoky, které houbám svědčí, a poskytují veškeré poradenství.

Rozloha nově založených tuzemských lanýžáren se tak dnes pohybuje mezi 40 a 50 hektary a patří také od nedávna mezi kultury, které obsahuje vyhláška k takzvané agrovoltaice, tedy ke kombinaci zemědělské výroby s výrobou elektřiny ze slunečního záření.

Lanýže z Čech – příběh pokračuje

Hotový má Beneš aktuálně i šestidílný seriál o historii, pěstování a konzumaci hub, na jehož vzniku se podíleli známí šéfkuchaři Jaroslav Sapík a Roman Vaněk.

Co zatím chybí, je první česká úroda cíleně pěstovaných lanýžů. Než nově založená plantáž začne rodit, trvá v minimálním případě pět let, většinou však spíš déle.

👉 Zdroj: Hospodářské noviny, 4. září 2025, autor Jan Brož

🎥 Podívejte se na dokument

S objevem Českého lanýže Asociace se můžete podrobně seznámit v našem dokumentu, který vznikl za finanční podpory Ministerstva zemědělství ČR. Odkaz na dokument: https://www.youtube.com/watch?v=5m9ehh95Krw