Cesta za promoklými evropskými lanýžárnami 2025

Pravidelní čtenáři našeho blogu určitě zaznamenali, že jsme se poněkud odmlčeli. Důvodem byla naše další cesta po evropských lanýžárnách, která se letos odehrávala ve znamení deště. Přesněji za přívalových lijáků. Extrémy vždy přináší i extrémní zážitky a to jak ty méně příjemné, tak i ty nezapomenutelně krásné. A tak tomu bylo i na naší letošní cestě.

Cíl byl jasný. Když jsme loni objevili ve španělských horách největší lanýžárnu světa, velmi nás mrzelo, že sebou nemáme dron, který jsme "rozštípali" při natáčení záběrů pro film Český lanýž ve Francii. Celý rok jsme tak přemýšleli o návratu na tuto obří lanýžárnu s úmyslem užít si pohled na těch šest milionů metrů čtverečních lanýžových ploch z ptačí perspektivy. Zároveň jsme chtěli dotočit i další záběry pro náš dokumentární film.

Mimochodem, když odbočím, kdo navštívil na podzim naší lanýžovou výstavu, kterou jsme pořádali v Národním zemědělském muzeu, měl možnost z tohoto filmu vidět cca 20 minut sestřihů. Vzhledem k tomu, že výstava měla až neuvěřitelný úspěch a navštívilo jí přes třicet tisíc návštěvníků, rozhodlo se Národní zemědělské muzeum zcela výjimečně změnit dlouho naplánovaný výstavní plán.

Je nám velkou ctí a oceněním, že pokračování loňské výstavy Asociace Českého lanýže se bude zcela unikátně opět konat v prestižních prostorách Velkého výstavního sálu Národního zemědělského muzea. Rádi bychom, aby se výstava opět líbila, proto budou na výstavě zcela nová lanýžová témata a pro účely výstavy uvolníme další záběry z filmu Český lanýž, doplněné i o ty aktuálně natočené.

Tím již prozrazuji, že se nám náš záměr vydařil a můžete se těšit na ohromující pohled na 600 ha lanýžových ploch z vrchu a nejen na ně. Ačkoli letos bylo počasí pro filmování velmi nepříznivé, přivezli jsme hned několik unikátních záběrů. Jako malou ochutnávku přikládáme foto na nové výsadby 160 ha lanýžárny.

A cesta? Ta letošní patřila k těm náročnějším. Zejména Španělsko trpělo extrémními dešti. Z celkových cca 7 000 km naší letošní cesty jsme přibližně 600 km najezdili v terénu. Z nich většinu právě v promoklém Španělsku. Obvykle víceméně průjezdné nezpevněné cesty se změnily  v blátivé pasti, v horším případě je voda úplně odnesla.

Možná vás také v jižních státech o dovolené upoutala vyschlá koryta řek. Vždy jsme si říkali, jak je možné, že tyto někdy i obrovská koryta mohou být absolutně bez vody a jak to asi vypadá, když jsou zavodněná. Letos jsme měli příležitost to poprvé vidět. Jedním takovým, oficiálně využívaným jako poměrně nenáročná štěrková cesta pro automobily, jsme cestovali. Stačil tříhodinový deštík, abychom měli na Evropu velmi nezvyklý zážitek. Brodění řeky automobilem a to rovnou několik kilometrů. Srovnatelný zážitek máme pouze z Islandu.

Náš automobil neustále měnil barvu mezi černou a blátivě hnědou. Když ho zrovna umyl přívalový déšť mohli jsme zajet i do civilizace na nákup potravin, aniž bychom budili pozornost. Nicméně naprostou většinu naší cesty bylo auto beznadějně obalené bahnem. To stojí i za dalším poměrně kuriózním zážitkem, kdy nás v horách omylem zadržela policie. Jak se následně ukázalo, z vizáže našeho vozu usoudili, že jsme pytláci. Nejprve nechtěli uvěřit, že na korbě nejsou schované flinty a zvěř, ale když se přesvědčili, že "lovíme" filmové záběry, opakovaně a velmi dlouho se nám omlouvali. Nakonec z toho bylo velmi příjemné setkání. V kontextu je dobré podotknout, že z naší zkušenosti se celkově španělská policie chová velmi přátelsky.

Pozitivní stránkou vydatných dešťů pak bylo nádherné španělské jaro. Vše kvetlo a tak sytě zelenou barvu flóry jsme ve Španělsku asi ještě neviděli. Pro představu o letošním španělském jaru přikládáme několik našich fotografií.